živostavba

živá stavba nebo obecněji struktura, obvykle vrbostavba vytvořená ze vzájemně propletených živých dřevin, které svým růstem dál dotváří výsledný tvar, což dál může dělat i člověk pomocí prořezávání, ohýbání, roubování a očkování

Příklad užití: 

„Strop té živostavby už je dost srostlý na to, aby tam na mě nepršelo.”

Slovo živostavba na Češtině 2.0. 

Obrázky živostaveb na Pintersetu.

žlutomodření

zdobení ukrajinskou vlajkou nebo jejími barvami na podporu Ukrajinců proti válečné agresi ze strany putinovského Ruska

Příklad užití: 

„Příznivcům Ruska vadí žlutomodření a dezinterpretují ho jako podporu nacionálních tendencí, takže srozumitelnější pro ně může být holubice míru, ale tu zase mohou dezinterpretovat jako výzvu, aby Rusko vyhrálo a tím nastolilo mír.”

Slovo žlutomodřit na Češtině 2.0.

živopis

krátký text zanechaný na památku na různých místech

Obsáhlejší popis: 

Poměrně krátký druh textu (obvykle fyzického), který lidé píšou (obvykle tajně a mimo papír) jako památku na životní událost své návštěvy nějakého relativně významného místa. 

Jednou z výchozích inspirací pro tento neologismus byla jména turistů s daty návštěv vyrytými v dřevěných trámech rozhledny Velký Blaník. 

Živopis může být zapsán rozmanitými metodami na rozmanité povrchy. Může být napsán lihovkou, nožem... a zapsán třeba na plechový kryt, do dřeva, kůry, kamene (např. pískovec)...

Za živopisy je však možné považovat i zápisy v návštěvních knihách, případně v papírových logbookách kešek v rámci geocachingu. 

Někteří lidé živopisy zanechávají i na místech, která jsou významná jen subjektivně, jen pro ně nebo poměrně úzkou skupinu lidí. Z tohoto pohledu mohou mezi živopisy patřit i různé čmáranice na zastávkách dopravních spojů nebo na veřejných toaletách. 

Příklad užití: 

„Na vrcholu rozhledny Velký Blaník není snad trám, na kterém by chyběl živopis, takže každý kus dřeva vypráví jiné příběhy.“

Slovo živopis na Češtině 2.0. Definice živopisu nachází rovněž v knize Hacknutá čeština - neortodoxní slovník dnešní mateřštiny (2018, 1. vydání, str. 266).