samorostismus

převážně český umělecký směr vycházející ze samorostů aj. bizarních přírodních útvarů typických pro střední Evropu

Příklad užití: 

„Mezi český samorostismus patří například některá díla Františka Skály a Jana Švankmajera, Muzeum samorostů, Dubánci, všechny díly hry Samorost nebo filmy Kuky se vrací, Otesánek, Malý pán či Poslední z Aporveru.“

wesmírodivnost

umělecký koncept nebo mikrožánr Sebastiána Wortyse inspirovaný fascinací neznámem, konkrétněji převážně optimistický zeleno-modře zbarvený detailní biomechanický surrealismus, přičemž tato osobitá kombinace podivných jevů obvykle zahrnuje prvky jako: mimozemšťané, směsi drátů, contortion, hlavonožci, unitardy, určité komplexní struktury, mozky, dadavěda, elektrosoučástky, samorosty, nebinární gender, sci-fi, hmyz, sliz, duhově lesklé hologramy, asambláže, human pod apod.

Příklad užití: 

„Snílek wesmírodivný je hadí kluk v létající kyberpunkové měchýřovce portugalské, ze které vyrůstá bonsaj, lišejník ale i třeba elektronka na výběžku od mořského ďasa.“

domafest

utajovaná domácí párty jako náhrada za společenské akce, zakázané během koronakrize

Příklad užití:

A (začátkem pandemie): „A bude ten domafest legální?“

B: „No, těžko říct, jaká dnes platí pravidla. Mám z nich nějaký divnocit.“

Slovo domafest na Češtině 2.0. 

dadavěda

stimulace odborné kreativity pomocí účelné integrace chaosu do způsobů poznávání, objevování (nesmyslnost pro dadavědu tedy není cíl, ale součást prostředků)

Podrobnější popis: 

Obor snažení inteligence zaměřený na cílené zvyšování pravděpodobnosti uskutečnění dalších takových objevů, v jejichž kořenech kromě erudice hrají neodmyslitelnou roli i prvky jako iracionalita, absurdnost, chaos, náhodnost, nesmyslnost, šílenost, nesystematičnost apod. 

Dadavěda se však nesnaží dezinformovat, protože přiznává postrádání předurčeného významu svých výplodů. 

Dadavěda je prostředek, jak pomocí rádoby odborných přiznaných hovadin, blbostí a nesmyslů na poměrně vysoké úrovni záměrně inspirovat vědce a filosofy k novým objevům. Dadavěda je jakýsi destilát cimrmanství. 

Dadavěda je svobodnější než filosofie, ale ne tolik jako umění v celé své rozmanitosti, protože dadavěda musí mít pokročilé znalosti filosofie či přírodních věd, resp. je zaměřená mnohem víc na myšlenky než pocity. 

Dadavěda aktivně tvoří, není pouhým popisováním způsobů poznávání jako tento text z oblasti filosofie dadavědy. 

Dadavěda je množina různorodých kombinací vědecké a umělecké metody, včetně všemožných podmetod, a tato množina je, alespoň podle mé opakované zkušenosti, schopná generovat východiska pro vznik nově vyrekombinovaných perspektiv. 

Dadavěda je kříženec vědy, umění a filosofie, jenž umožňuje vytvářet provokativní mezioborové pseudomyšlenky, které jsou pravděpodobně plné originálních chyb, jež ale mohou fundovaným způsobům uvažování posloužit jako nezbytný odrazový můstek k vymýšlení relativně neotřelých hypotéz. 

Dadavěda však nemusí předem zvolit problém, který bude řešen, to se děje až při interpretaci dadavědeckého díla. 

Do množiny dadavědeckých metod patří například: odborně zaměřené novotváření a novotvaromyšlení, mezioborová koláž vědecké grafiky, báseň složená z odborných pojmů, imaginativně narušený brainstorming, pseudonáhodné vrstvení odborných pojmů, laboratorní asambláž, hledání souvislostí vylosovaných odborných témat, mezioborové akce vědy umění a filosofie, ilustrování odborných abstraktních pojmů, otevírání a čtení náhodně vybraných odborných publikací na náhodných stranách a v neposlední řadě dlouhé hluboké pročítání odborného textu završené snahou nesmyslně uspořádat jakákoliv z vyčtených témat. 

Ideálním dadavědeckým dílem by mohla být například rozsáhlá sofistikovaná ale i částečně a různorodě náhodná koláž nejnovějších poznatků a hypotéz z mnoha rozličných oborů poznání takovým způsobem, aby v daném textu dosavadní paradigmata zaskřípala v extrémně ohnutých polohách v oboustranné oblasti hranice racionality a imaginativního šílenství. 

Místo, kam se logika kteréhokoliv oboru potřebuje občas dočasně vydat, když až moc jede v zajetých kolejích rigorózního opakování již objeveného. Místo, které ji částečně vychýlí a bude z něj muset hledat novou cestu zpátky, což jí nabídne nové perspektivy a vytvoří příležitosti nových objevů, které pak bude potřeba rozvíjet tvrdou vědou, dokud se to zase nezasekne v recyklaci už poznaného. Celý tento proces je poměrně inteligentní hra neustálého individuálního i kolektivního hledání dynamické rovnováhy na úrovni epistemologie. 

K výstupům dadavědy je tedy nutné přistupovat nejprve antiskepticky a až poté skepticky. Jinými slovy v první řadě je potřeba vyhnout se předkritice a začít v nesmyslnosti dadavědeckého díla hledat něco, co by se mohlo stát klíčem k pootevření odpovědi na nějakou odbornou otázku. Tento pomyslný klíč bývá po objevení jakoby zrezlý, některé výstupky bývají zjevně zbytečné, něco je naopak ulomené a úkolem nejen skepse pak je zkoušet klíč postupně různě opravit tak, aby pasoval do dírky některé ze zásadních otázek a tím částečně posunul její zodpovídání. 

Žádné vysvětlení dadavědy však není kompletní, jelikož dadavěda a její filosofie nechávají pootevřenou definici s vědomím, že podstatu kreativity a imaginace nelze uchopit konečným způsobem podobně jako samotný způsob evolvování může evolvovat. 

Příklad užití: 

„V dadavědě můžeš plácnout, že ‚golem z živých jílů má Cotardův syndrom‘ a pak to třeba neurovědce inspiruje k hlubšímu pochopení vědomí. Cimrman by byl nadšený.” 

Slovo dadavěda na Češtině 2.0. 

Štítek dadavěda na mém ústředním webu.